Předmluva

Právě jste si otevřeli deník vysokoškoláka, v němž zaznamenávám veškeré zážitky spojené se studiem na vysoké škole a studentským životem. Veškeré příběhy, zážitky a poznámky jsou pravdivé a skutečně se staly. Pokud budete mít pocit, že jste se v některých postavách nebo situacích poznali, vězte, že váš pocit může být zcela správný. Mají sice jiná jména, ale jsou inspirovány skutečnými lidmi a popisovány tak, jak je vidím já. Proto, prosím, nezoufejte, poznáte-li se v nějaké nesympatické či snad zcela záporné postavě. Ještě to neznamená, že vás tak vidí všichni. (Avšak možná k tomu nemáte daleko!)

Dále, prosím, omluvte chyby a překlepy, kterých si v zápalu psaní různých příhod a prožitků nevšimnu. Útěchou vám může být snad jen moje sdělení, že nestuduji český jazyk (zatím), nýbrž matematiku a chemii a že na pravopis nemám nadání. Znepokojit by vás však mohlo to, že jednou možná budu učit vás či vaše děti.

Možná se vám bude zdát děj místy zdlouhavý a nudný, ale ono to v životě není někdy o moc lepší. Mohu však slíbit jedno. Spisovatel ze mě asi nikdy nebude! I když...nikdy neříkej nikdy!